bulvární rána » Alexandr Strach

Symboly, jež nás provázejí

Alexandr Strach — Wed, 07 Jun 2006 20:36:45 +0000

Jakou úlohu hrají symboly v životě a myšlení člověka? Nejprve je dobré zkusit si sám odpovědět na otázku, co to vlastně symboly jsou. Snad pouhé znaky? Prvky, jimiž se chceme od něčeho či někoho diferencovat? Nebo označení, jež nás mají identifikovat a zobrazit naši hrdost na příslušnost k určité skupině? Řekněme, že symboly zahrnují všechny tyto funkce. Pak zůstává úskalím jen jedna otázka.- proč je člověk používá.

Část odpovědi nepochybně odvodíme z tvrzení, že existuje přirozené lidské nutkání někam patřit. Dále se můžeme zamyslet nad dobami staršími a sami uznáme, že symboly a znaky měly dříve funkci převážně rozlišovací. V dnešní době je tomu stejně, akorát stoupla váha funkce ozdobné.

Do celkového shrnutí se však dají započítat i vlajky a znaky, ovšem symboly mívají často neoficiální charakter. V průběhu 20. století měly symboly velkou váhu, převážně v souvislosti se vzestupem totalitních režimů. Vždyť dodneška někoho děsí, někoho velmi provokuje pohled na hákový kříž či rudou hvězdu s kladivem a srpem. Pro mnoho lidí a jejich potomků se tyto symboly staly znamením nevýslovného zla. Bezpočty nevinných trpěly pod tíhou vlády těch, kteří se těmito znaky chlubili a vyvyšovali nad ostatní. Avšak příslušníci generací následujících, kteří tyto časy nezažili, by se měli více věnovat pochopení, proč jsou pro ně některé symboly znamením dobra a některé nenávidí nebo jimi opovrhují. Měli by si více uvědomovat, jestli symbol hákového kříže zavrhují jen proto, že se někde doslechli o zlu způsobeném nacisty, nebo proto, že chápou podstatu a smysl této ideologie a tak ji mohou označit za dobrou či špatnou.

Obecně však význam symbolů nemizí ani se razantně nemění. Naopak velmi často zůstáváme u faktu, že symboly mají především poukazovat na určitou lidskou činnost, názor či skupinu. Funkcí a významů mají mnoho, avšak velmi důležité je umět se zamyslet nad významem i obyčejných symbolů, se kterými se denně setkáváme. Vše, co totiž děláme, a symboly nám k tomu napomáhají, vede ke konečnému dospění v názorech a postojích k životu. Symboly skrývají mnohá tajemství, k pochopení je ale dobré umět číst mezi řádky a na konci všeho pochopit.

redakčně neupravováno ani nekráceno, gramaticky nekorigováno

Velikonoce

Alexandr Strach — Sun, 09 Apr 2006 17:31:48 +0000

Velikonoce jsou největším křesťanským svátkem a to proto, že ve ve víře v Boha jako takové hrají obrovskou roli a jsou rozhodujícím činitelem při zkoumání křesťanské víry.

Správná otázka je, když se mne někdo nevěřící zeptá, zda jsou Velikonoce svátky klidu, odříkání nebo oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Vzhledem k tomu, že křesťanství je náboženství nejvíce paradoxní, mohu odpovědět, že určitou roli zde hraje i odříkání, ale hlavní náplní těchto svátků je stejně konečné slavení zmrtvýchvstání Ježíšova. Těžko by někdo oslavoval jeho ukřižování. Tato událost je braná jako konec života na zemi, ale začátek života nesmrtelného.
Bezpochyby jsou Velikonoce důležité i v životech lidí nevěřících, jelikož v ateistických rodinách probíhají svátky také v určitém duchu, přátelé a známí si navzájem přejí veselé Velikonoce a kromě horečného nakupování v obchodních domech nastává období jakéhosi většího klidu. Ve Střední Evropě jsou Velikonoce svátky o to zajímavějšími, že jsou spojeny se starými slovanskými tradicemi, i když tyto jsou vlastně pohanské.
S církevními oslavami neměla původně pomlázka ani kraslice nic společného, a přesto se dá tvrdit, že i s těmito prvky jsou Velikonoce krásné. Dnes už si navíc Vel. pondělí bez koledníků s pomlázkami nedokáže nikdo představit.

redakčně neupravováno ani nekráceno, gramaticky nekorigováno

O názorech

Alexandr Strach — Sun, 02 Apr 2006 17:48:04 +0000

V průběhu několika let často měníme nebo upravujeme vlastní tvrzení a názory. Lidský život spočívá v jakémsi neustálém vybrušování a získávání informací. Ve stejném duchu probíhá i zjišťování a upravování poznatků o minulosti. Vždyť už tolikrát historici měnili data, jména a bezpočet dalších faktických údajů.

Samotný duch minulosti je ale trochu jiný. A mytologie hraje v určování skutečnosti nebo právě při tvoření názoru velkou roli. Vezměme si třeba takovou dívčí válku. Každý z nás určitě slyšel o vzbouřivší se Vlastě, která celý svůj život zasvětila nenávisti ke všemu mužskému (u maskulina v gramatice počínaje).
A jakýže význam má ona Vlasta na dění u nás dnes? Žádný? Neřekl bych.
Nezdravá přemíra feminismu asi nebude nejlepším řešením problémů, ale není to právě ten bájný spolek žen s Vlastou v čele, ve kterém nalézají feministky inspiraci? A jestliže někdo říká, že je inspirace na nic a že by měl každý žít jenom v přítomnosti a jenom sám za sebe, tak se hodně mýlí, protože minulost v podobě mytologie je právě tím, na co se můžeme kdykoli upnout. Tak důležitou roli v životě člověka hraje mýtus, i když jím někdo pohrdá.

redakčně neupravováno ani nekráceno, gramaticky nekorigováno

Komentář

Alexandr Strach — Sun, 02 Apr 2006 17:45:21 +0000

Vzhledem k určitým okolnostem jsem došel k závěru, že je třeba, abych vysvětlil, co mne dovedlo k napsání článku o situaci na CG, který vyšel v minulém (2.) čísle Bulvární rány.

Pravdou je, a toto jsem si uvědomil až zpětně, že mé pojednání o způsobu výuky by mohlo působit rozporuplně. Výsledkem bylo, že málokdo tento článek pokládal za hodnocení, protože si poměrně velká skupina lidí myslela, že se tím chci zavděčit profesorskému sboru. Jelikož naopak podlézavost hodnotím velmi kriticky, je tudíž nemožné, abych tak smýšlel a podle toho jednal.
Musím tedy konstatovat, že mým jediným záměrem bylo hodnotit.
Těm, kterých by se můj článek mohl dotknout, se omlouvám a ostatní s důrazem ujišťuji, že jsem se svým článkem neměl žádné vedlejší úmysly.

Zůstávám s pozdravem, Alexandr J.T. Strach

redakčně neupravováno ani nekráceno, gramaticky nekorigováno