Ahoj, vy jste na letošním Cigistocku nováčkem… Mohly byste se našim čtenářům trochu představit?
Jsme kapela Tribal Theory a pocházíme z plzeňského divokého východu. Hrajeme rock, který balancuje na pomezí s funkem s různorodými melodiemi. Dost těžko se představit dál, přijďte osobně.
Jak jste se vůbec dali dohromady? Kdo první přišel s nápadem udělat kapelu?
Jako první ta hudební jiskra přeskočila mezi Jirkou a Bejkem a víceméně rok se hledaly odpovědi na otázky typu Co teda sakra budem hrát?a ještě s kým by se to v kapele mohlo povést? Zkráceně to bylo tak, že po čase mi napsal Bejk, jestli bych neměl chuť s nima hrát. A já měl. Největší problémy ale byli se zpěvákem, jakoby se po nich slehla zem. Po čase sem ale přemluvil Bosse a ono to zafungovalo a funguje doteď. Koukam, že to je pěkně nudnej ostavec, radši jdeme dál.
Jak dlouho už spolu hrajete a jak třeba často zkoušíte?
V tutý sestavě už jsme přes dva a půl roku, ale je to spojeno s druhou částí tvojí otázky; nescházíme se totiž zase tak často, jako některé ostatní kapely. Brání nám v tom vzdálenost a čas, každej máme svoje vlastní zájmy, ale nejvíc se snažíme dávat k hudbě. Někdy se ale vyskytne materialistická překážka, sehnat auto na dojezd na zkoušku etc. Ale abych se dostal k něčemu konkrétnějšímu – Když se sejdeme každej víkend, je to v pohodě.
Pamatuješ si na svůj první koncert? Jaké jsi měl při hraní pocity?
No jasně, že pamatuju  Byli jsme ner-vózní a asi to i bylo vidět, ale pozvali jsme tam lidi, kteří nás dokázali držet tam, kde bysme být měli. Takže jsme to odehráli jak nejlíp jsme uměli a lidem se to líbilo. To bylo to hlavní. Moje pocity byli na takový úrovni, že jsem vnímal jen těch několik obličejů pod podiem, modrý světlo a baskytaru.
Je nějaké místo, kde byste si chtěli zahrát?
Hrát na maškarních plesech na zaoce-ánských parnících. Né, to né, ve sku-tečnosti ti asi nic neřeknu, ale líbí se nám dobrej zvuk. Když je dobře znát každej tón a každej akord a neline se to všechno z repráků jako klubko neurčitýho nářezu. A takových míst je fakt hodně.
Je nějaký hudebník, který vás inspiruje? S kým by sis chtěl někdy zahrát?
Moje největší inspirace je Chad Smith z Red Hot Chili Peppers. A celkově je jejich tvorba pro nás inspirující, energická, plná citu, feelingu a hravosti.
Jakou muziku posloucháte doma? Najdou se tam diametrálně odlišné kapely či jen ty v duchu vašeho stylu?
Když se to shrne dohromady, tak jsme si oblíbili poměrně širokou škálu hudby. Já v hudbě nejvíc oceňuju originalitu. Když poslouchám CD, byť sebelepší kapely, a po šesti sedmi písničkách zjistím, že jsou všechny založený na stejným riffu a fakticky nevim po čase, jak která písnička zní. Takže si dokážu oblíbit kapely, co si do vínku dají, že budou hrát rock, pop, melodickej punk, swing, funky muziku, přes hudbu opepřenou elektronikou až po zajímavou alternativu, prostě cokoliv.
Budete mít nový web, na co se můžou návštěvníci těšit?
V záhlaví budou pořád vyobrazený naše podobizny. No, nevím, koho jsem teď potěšil.
Cigistock je už docela solidní akce, jaké z ní máš pocity a jak moc se těšíš na obrovské publikum (minulý rok zavítalo na 500 návštěvníků)?
Obrovsky. Protože Cigistock jako akce mi zajímala už pár let a takovýhle akce jsou vždycky k užitku a dovolim si tady poděkovat Jarouschovi a ostatním za pozvání. Těšim se na obě strany barikády. Těšim se na vaší atmosféru i na Open Air stage a upřímně už se tam vidím s Kofolou. Chystal jsem se na Cigistock i loni, ale kvůli nemoci sem nakonec zůstal doma.